Povrchov f zov p echody a kritick jevy

I vod

Kdy se J. C. Maxwell za al v pokro il m v ku u it holandsky, nebylo to ze snobsk ch, n br ryze pragmatick ch d vod . Dozv d l se toti o (v mate tin psan ) doktorsk pr ci mlad ho van der Waalse vdw , kter elegantn m zp sobem s pomoc jednoduch ho molekul rn ho modelu vysv tlovala f zov chov n tekutin a existenci kritick ho bodu a kter sehr la ve v voji fyziky zlomovou lohu. Tato molekul rn teorie odstartovala spolu s experimenty T. Andrewse andrews klasickou ru teorie f zov ch p echod a kritick ch jev , na jejich objevy nav zaly pr ce P. Weisse a P. Curieho zab vaj c ch se studiem magnet a speci ln zp sobu, jak m feromagnety ztr cej p i vy ch teplot ch sv aktivn magnetick vlastnosti. Z velmi zk a p ekvapuj c analogie mezi chov n m tekutin v okol kritick ho bodu a feromagnet v okol Curieho bodu se za n ji za tkem dvac t ho stolet vyno ovat jeden z nejpozoruhodn j ch princip fyziky v bec, tzv. princip univerzality kor , podle n ho kritick chov n mnoh ch l tek je zcela identick bez ohledu na jejich chemickou r znorodost. Tato zk podobnost byla vysv tlena a s formulac jednoduch , ale nesm rn u ite n Landauovy mesoskopick teorie st edn ho pole (p vodn u en pro vysv tlen supratekutosti), v r mci n je rozpozn n v znam symetrie a dimenze jako ur uj c ch faktor pro chov n syst mu v bl zkosti kritick ho bodu. st edn m bodem Landauovy teorii je p edpoklad, e voln energie syst mu je analytickou funkc parametru uspo d n , jeho hodnota slou k identifikaci dan f ze, a e je tud mo n volnou energii rozv st v mocniny tohoto parametru tak, aby byla respektov na symetrie probl mu.

Konec t to klasick etapy hl s rok 1944, kdy L. Onsager nach z p esn e en Isingova modelu ve dvou dimenz ch. V sledky t to pr ce byly zdrcuj c , nebo odhalily nedostate nost teorie st edn ho pole a jej predikce hodnot kritick ch koeficent . D vodem nezdaru cel t dy t chto klasick ch teori (tj. Landauova typu) je neadekv tn zahrnut vlivu tepeln ch fluktuac , jejich v znam roste s redukc dimenze syst mu. Naopak, pro ka d kritick jev existuje jist mezn nebo t horn kritick dimenze $d^{*}$, nad n jsou v sledky plynouc z aproximace st edn ho pole ji p esn .

Uspokojiv postupy zahrnuj c v dostate n m e fluktua n jevy se za aly postupn vyv jet a v pr b hu edes t ch a za tkem sedmdes t ch let a byly zavr eny formulac teorie renormaliza n grupy K. Wilsonem wilson (inspirovan metodami z fyziky vysok ch energi a t blokovou metodou L. Kadanoffa), kter mimo jin vysv tluje p vod principu univerzality. Po dovr en t to etapy, jej m c lem nebyla zdaleka jen kvantitativn korekce kritick ch exponent , ale kter vnesla zcela nov pohled na adu fyzik ln ch d j , se p en z jem o popis kritick ch jev na slo it j syst my, zahrnuj c nap klad dynamick procesy, ale i jevy vyskytuj c se v tak rozli n ch oborech, jako je nap klad kosmologie, biologie, ekonomie nebo sociologie.

Jedn m z takov ch roz en je studium povrchov ch f zov ch p echod , kter se odehr vaj na rozhran dvou nebo v ce f z . P edstavme si pevnou podlo ku, na kterou rozlijeme jist mno stv kapaliny. Ze zku enosti v me, e mohou nastat dva p pady: bu se kapalina rozprost e po podlo ce, nebo se sna minimalizovat sv j kontakt s n tak, e vytvo jednu i v ce kapi ek. To, jak stav kapalina zaujme, lze dob e popsat zn m mi makroskopick mi z kony zalo en ch na bilanci sil p sob c ch na spole n m rozhran v ech t z astn n ch f z : pevn st ny, kapaliny i okoln ho plynu. Ov em a na konci sedmdes t ch let minul ho stolet se uk zalo, e i tak zd nliv jednoduch proces jako je sm en na rovinn podlo ce s sebou nese celou du netrivi ln ch aspekt , kter makroskopick argumenty nejsou schopny postihnout. V prvn ad se ukazuje, e zm nou vn j ch parametr (teplota, tlak, interak n potenci l podlo ky…) m e kapalina p ej t z jednoho stavu do druh ho, a tato p em na nese v echny rysy f zov ho p echodu. Znamen to, e v okol f zov ho p echodu vykazuje voln energie syst mu singul rn chov n , kter se m e projevit bu v prvn derivaci voln energie, co odpov d f zov mu p echodu prvn ho druhu, nebo ve vy ch derivac ch a pak se jedn o spojit f zov p echod. Ji tento samotn fakt generuje celou adu ot zek: Jak je d f zov ho p echodu sm en ? Jak je vliv mikroskopick ch sil na charakter f zov ho p echodu? Jak vliv maj tepeln fluktuace a dimenze syst mu? Jak jsou v p pad spojit ho p echodu hodnoty kritick ch koeficient a jsou jejich hodnoty univerz ln , nebo z visej na povaze molekul rn ch interakc ? Existuj je t n jak dal , p idru en f zov p echody souvisej c se sm en m? Jak se zm n odpov di na v echny tyto ot zky se zm nou geometrie podlo ky?

Smyslem tohoto l nku je p edstavit alespo zlomek z velmi zaj mav a spletit fenomenologie povrchov ch f zov ch p echod a nast nit n kter z kladn metody pro jejich popis. V tomto l nku se zam me na p pad sm en na rovinn , ide ln hladk podlo ce a uk eme si, e i v tomto nejjednodu m p pad existuje p ekvapiv bohat struktura jev , z nich n kter odol valy uspokojiv mu vysv tlen a do velmi ned vn minulosti. P esto e lze jejich popis (jak je zvykem p edev m u po ta ov ch simulac ) formulovat pomoc diskr tn ch model Isingova typu a jednotliv f ze ozna ovat jako $+$ nebo $-$, zde se omez me na spojit modely popisuj c distribuci voln se pohybuj c ch stic ve vn j m poli nem nn ho pole pevn st ny, p i em vysokohustotn f zi budeme ozna ovat jako kapalinu a n zkohustotn f zi jako plyn. Z hlediska f zov ch p echod jsou oba p stupy ekvivalentn a, striktn e eno, jejich e en odpov d nalezen parti n sumy/funkce pro dan model, co je obecn notoricky n ro n a jen m lokdy provediteln kol statistick fyziky. Na t st se ukazuje, e pro popis povrchov ch jev nen v dy takto mikroskopick p stup nutn a e je mo n z skat tak ka ve kerou podstatnou informaci pomoc mesoskopick ch model , kter z probl mu vyintegruj n kter m n d le it stupn volnosti. V sledkem je tak loha popisuj c efektivn interakci mezi dv ma f zov mi rozhran mi, typicky st na-kapalina a kapalina-plyn, jejich pr m rn vzd lenost ur uje stav syst mu a hraje roli parametru uspo d n pro popis kritick ch jev sm en . V druh sti se pak zm n m o n kter ch povrchov ch jevech, kter se odehr vaj na komplexn j ch struktur ch ne je ide ln rovinn st na, kde vstupuj do hry geometrick parametry st ny indukuj c nov typy f zov ch p echod a fluktua n ch re im , kter sice souvis se sm en m, ale jsou odli n . U dostate n strukturovan ch model st n je pak obzvl᚝ p sobiv jemn souhra r zn ch a vz jemn se prol naj c ch typ povrchov ch jev , z nich ka d p isp v do celkov mozaiky v sledn ho f zov ho chov n na dan m povrchu.

II Sm en jako f zov p echod

Za n me n sleduj c m my lenkov m experimentem. Uva ujme n dobu s plynem opat enou p stem, kter m m eme kontrolovat tlak uvnit n doby. Atomy plynu jsou p itom v kontaktu se st nou n dobu, p i em p edpokl d me, e atraktivn s ly mezi atomy plynu a atomy st ny zp sobuj adsorpci velmi tenk , mikroskopick vrstvy kapaliny na povrchu st ny. Stla ujme nyn p st tak, e tlak $p$ nebo ekvivalentn chemick potenci l $\mu$ syst mu roste ke sv saturovan hodnot $p_{0}$ resp. $\mu_{0}$, odpov daj c rovnov ze kapalina-p ra v objemov f zi, tj. v nep tomnosti vlivu st n (d le ji jen dvouf zov rovnov ze). P edpokl d me p itom, e cel d j se odehr v za konstantn podkritick teploty $T<T_{c}$. Ve dvouf zov rovnov ze, form ln v limit $\mu\to\mu_{0}^{-}$, mohou nastat dv situace: bu se na povrchu st ny vytvo makroskopick mno stv kapaliny, nebo nikoli. V prvn m p pad mluv me o st n , kter je sm ena kapalinou; v tomto p pad hraje st na roli nuklea n ho centra, na kter m se vytv nov f ze – kapalina, kter je v rovnov ze stejn stabiln jako jej p ra. Naopak, pokud ka kapaln ho filmu z stane i v rovnov ze pouze na mikroskopick rovni, pak kapalina st nu nesm a znamen to, e ke kondenzaci je zapot eb jin ho nuklea n ho centra ne je st na (nap . zrnka prachu). Z hlediska sm en p itom m eme stav st ny kvantifikovat pomoc povrchov hustoty nebo t adsorpce $\Gamma$, definovan jako p ebytkov mno stv tekutiny, kter je v syst mu p tomno v d sledku p tomnosti st ny na jednotku plochy a kterou definujeme jako

$$\Gamma(T,\mu)=\lim_{V,A\to\infty}\frac{N-\rho_{g}(T,\mu)V}{A}\,,$$ (1)

kde $N$ je celkov po et atom v syst mu (tedy v na n dob ) o objemu $V$, $A$ je plocha st ny a $\rho_{g}$ odpov d hustot plynu v objemov f zi za dan ch podm nek. Z v e uveden ho je z ejm , e pro povrchov jevy, jako byl n my lenkov experiment, je $\Gamma$ p irozen m paramatrem uspo d n m. Pro st nu, kter nesm , je hodnota tohoto parametru mikroskopick , a to i ve dvouf zov rovnov ze, zat mco pro st nu kter je sm ena, bude $\Gamma$ v bl zkosti rovnov hy divergovat (vliv gravitace neuva ujeme).

Z pohledu teoretika indukuje popsan experiment p inejmen m dv nal hav ot zky. Za prv , pro a za jak ch podm nek doch z k f zov mu p echodu sm en a za druh , jak m zp sobem lze tento spojit f zov p echod charakterizovat.

Abychom si odpov d li na prvn ot zku, uva ujme op t rozhran st na-plyn, na kter m se adsorbuje kapaln film pr m rn ky $\ell_{\pi}$, jeho hodnota v bl zkosti rovnov hy souvis s adsorpc p ibli n jako $\Gamma\approx\ell_{\pi}(\rho_{l}-\rho_{g})$, kde $\rho_{l}$ je hustota saturovan kapaliny. Pro danou hodnotu $\ell_{\pi}$ p itom existuje mnoho rozd ln ch konfigurac zvln n ho rozhran kapalina-plyn, charakterizovan ch profilem lok ln ky $\ell({\mathbf{r}}_{\parallel})$, kter z vis na sou adnic ch ${\mathbf{r}}_{\parallel}$ paraleln ch se st nou. Lok ln ka filmu tak m e b t men i v t ne $\ell_{\pi}$, p i em tyto fluktuace sm rem od st ny jsou omezeny pouze podm nkou $\langle\ell({\mathbf{r}}_{\parallel})\rangle=\ell_{\pi}$, zat mco fluktuace povrchu filmu sm rem ke st n jsou omezeny i p tomnost samotn (neprostupn ) st ny. Z toho je z ejm , e s pr m rnou kou filmu $\ell_{\pi}$ roste po et dovolen ch konfigurac , a tedy i entropie syst mu. Vid me tedy, e entropie up ednost uje co mo n nejvy hodnoty $\ell_{\pi}$, a ide ln stav, kdy je st na zcela sm ena. Lze tedy o ek vat, e ke sm en st ny bude doch zet sp e za vy ch teplot, kdy je vliv entropie v znamn .

K tomu, zda st na za dan teploty sm ena bude i nikoli, m ov em krom entropie co ct i energie syst mu. Jej vliv m eme charakterizovat efektivn m potenci lem $W(\ell)$, kter m p sob st na na rozhran kapalina-p ra v z vislosti na pr m rn ce filmu. Odpov d -li minimum t to funkce kone n hodnot $\ell_{\pi}$, pak bude energie preferovat v zan stav, kter zabra uje pln mu sm en st ny. V p pad , e glob ln minimum $W(\ell)$ je v nekone nu, bude rozhran filmu od st ny odpuzov no a st na sm ena bude. Jak bude skute n rovnov n ka filmu, bude nakonec z viset na bilanci obou faktor , jak energie, tak entropie. Pokud zanedb me entropick vlivy a neuva ujeme fluktuace ky filmu okolo sv st edn hodnoty, redukuje se probl m sm en na aproximaci st edn ho pole spo vaj c v prost minimalizaci $W(\ell)$. V opa n m p pad p ed n mi stoj netrivi ln statisticko-mechanick probl m, kter spo v v nalezen parti n funkce modelov ho syst mu, a to bu p esn (nap . pomoc metody matice p echodu) nebo p ibli n (pomoc teorie renormaliza n grupy). To, do jak m ry je pro dan probl m aproximace st edn ho pole dosta uj c , p itom z vis na charakteru mezimolekul rn ch sil, na geometrii st ny (kterou zat m pova ujeme za rovinnou) a obecn na dimenzi syst mu.

Figure 1: Kapka s kontaktn m hlem $\theta>0$.

To jsme se ale posunuli pon kud d l; vra me se na moment na za tek 19. stolet , do doby, kdy Thomas Young studoval kapil rn jevy pomoc kontaktn ho hlu makroskopick kapky le c na st n , viz. Obr. 1. Young uk zal, e kontaktn je ur en podm nkou rovnov hy

$$\gamma_{\rm sg}=\gamma_{\rm sl}+\gamma_{\rm lg}\cos\theta$$ (2)

pomoc povrchov ch nap t na rozhran st na-plyn (sg), st na-kapalina (sl) a kapalina-plyn (lg). Povrchov nap t je asto interpretov no mechanicky jako s la pot ebn k zv t en plochy povrchu. Pro n s ale bude u ite n j jej termodynamick formulace. Pro syst m o objemu $V$ a plo e mezif zov ho rozhran $A$ m eme vyj d it p r stek energie pomoc fundament ln rovnice

$$dE=TdS+\mu dN-pdV+\gamma dA\,,$$ (3)

kde $S$ je celkov entropie syst mu a kde posledn len vyjad uje pr ci pot ebnou ke zv en plochy mezif zov ho rozhran o $dA$. To, e funkce $E(S,N,V,A)$ je homogenn du $1$ ve v ech sv ch prom nn ch, n m umo uje pou it m Eulerova teor mu vyj d it energii v integr ln m tvaru:

$$E=TS+\mu N-pV+\gamma A\,.$$ (4)

Pro popis f zov ch p echod je nejp hodn j grand-kanonick soubor (fixujeme parametry $\mu$, $V$ a $T$), v n m roli voln energie hraje velk potenci l $\Omega$, souvisej c s vnit n energi dvojitou Legendreovou transformac

$$\Omega=E-TS-\mu N\,,$$ (5)

jeho objemovou st (nezahrnuj c p sp vek f zov ho rozhran ) lze vyj d it jako $\Omega_{b}=-pV$.

Srovn n m (4) a (5) dost v me, e povrchov nap t lze t definovat jako povrchovou hustotu voln energie

$$\gamma=\lim_{V,A\to\infty}(\Omega-\Omega_{b})/A\,.$$ (6)

Lze uk zat (viz. nap . RW ), e pro diferenci l funkce $\gamma(T,\mu)$ plat

$$d\gamma=-S_{s}dT-\Gamma d\mu\,,$$ (7)

kde povrchov hustota entropie $S_{s}$ je definovan analogicky k (1) nebo (6).

Vra me se k na emu popisu sm en rovinn st ny pomoc ky kapaln ho filmu $\ell_{\pi}$ a uka me, jak jej lze propojit s makroskopickou definic sm en zalo en na Youngov kontaktn m hlu. Pro rozhran st na-plyn je povrchovou hustotou voln energie $\gamma_{\rm sg}$. Je-li st na sm ena, znamen to, e se na st n adsorbuje kapaln film makroskopick ky. V tomto p pad je efektivn interakce mezi st nou a rozhran m kapalina-plyn nulov (a m eme polo it $W(\ell)=0$ pro $\ell\to\infty$), tak e cena, kterou syst m mus zaplatit za adsorpci kapaln ho filmu spo v v p tomnosti rozhran st na-kapalina, jej hodnota je $\gamma_{\rm sl}$ a d le za rozhran kapalina-plyn, jej v e je $\gamma_{\rm lg}$. Povrchovou energii na jednotku plochy odpov daj c syst mu nasycen ho plynu v p tomnosti st ny je v tomto p pad tedy

$$\gamma_{\rm sg}=\gamma_{\rm sl}+\gamma_{\rm lg}\,.$$ (8)

Pokud st na sm ena nen , je ka rozhran kone n a odpov d minumu funkce $W(\ell)<W(\infty)$. Hodnota $W(\ell_{\pi})$ je v tomto p pad z porn , a dost v me tak

$$\gamma_{\rm sg}=\gamma_{\rm sl}+\gamma_{\rm lg}+W(\ell_{\pi})<\gamma_{\rm sl}+\gamma_{\rm lg}\,.$$ (9)

Srovn n m relac (8) a (9) s (2) dosp v me k tomuto z v ru: Je-li st na sm ena, adsorbuje se na n makroskopick mno stv kapaln ho filmu $\ell_{\pi}\to\infty$, co odpov d kontaktn mu hlu $\theta=0$. Pokud st na sm ena nen , pak hodnota $\ell_{\pi}$ z st v mikroskopick a kontaktn hel je $\theta>0$. V tomto p pad se makroskopick mno stv saturovan kapaliny nanesen na st nu rozpadne na mal kapi ky s kontaktn m hlem dan m rovnic (2). Takov stav st ny se tak n kdy ozna uje jako ste n sm en .

III Fenomenologie sm en a kritick koeficienty

Z p edchoz ch vah vyplynulo, e to, zda bude st na sm ena nebo ne, z vis v znamn na teplot . V roce 1977 publikuje J. Cahn z sadn l nek cahn , ve kter m argumentuje, e jakmile se teplota syst mu za ne p ibli ovat kritick teplot kapalina-p ra $T_{c}$, ke sm en doj t mus . Jeho argument vych z z nerovnice (9) a uva uje teplotu bl zkou $T_{c}$, p i n povrchov nap t kapalina-p ra kles k nule jako

$$\gamma_{\rm lg}\sim(T_{c}-T)^{2\nu}\,,$$ (10)

kde $\nu=0.65$ pro t -dimenzion ln syst m. Druh st jeho argumentace spo v v tom, e rozd l $\gamma_{\rm sg}-\gamma_{\rm sl}$ je m rn rozd lu hustot kapaliny a plynu vzhledem k tomu, e povrchov energie vznik v d sledku interakce atom st ny s atomy plynu resp. kapaliny. V bl zkosti kritick teploty tak plat

$$\gamma_{\rm sg}-\gamma_{\rm sl}\propto(\rho_{l}-\rho_{g})\sim(T_{c}-T)^{\beta}\,,$$ (11)

kde $\beta\approx 1/3$. Srovn n teplotn ch z vislost (10) a (11) ukazuje, e podm nka ste n ho sm en (9) mus b t pro teplotu dostate n bl zkou k $T_{c}$ naru ena, a tedy e st na v bl zkosti kritick ho bodu mus b t sm ena.

A koli detailn j anal za sm en rovinn st ny v bl zkosti kritick ho bodu ukazuje, e i p es svou p esv d ivost nejsou tyto makroskopick argumenty zcela p esn , znamenala Cahnova pr ce p elom v teorii f zov ch p echod , kterou tak roz ila o popis povrchov ch (mezif zov ch) jev . Jej v voj nebyl u od sam ho po tku bez kontroverze. Cahnova teorie p edv d , e na k ivce f zov rovnov hy existuje teplota sm en $T_{w}<T_{c}$, p i kter doch z k f zov mu p echodu sm en prvn ho druhu, kdy ka kapaln ho filmu (adsorpce) sko z kone n hodnoty na hodnotu nekone nou (makroskopickou). Tento jev byl skute n pom rn z hy ov en experiment ln moldover . V t dob v ak tak publikuje Sullivan v sledky sv elegantn mikroskopick teorie sullivan , ze kter vypl v , e f zov p echod v $T_{w}$ je spojit ; v tomto p pad na k ivce f zov rovnov hy diverguje $\Gamma$ s teplotou spojit pro $T\to T_{w}^{-}$. Tento jev se ozna uje jako spojit nebo kritick sm en .

St na m e b t sm ena pouze tehdy, je-li adsorbovan f ze (kapalina) termodynamicky stabiln , tedy pouze ve dvouf zov rovnov ze ($\delta\mu\equiv\mu_{0}(T)-\mu=0$). Oba zmi ovan f zov p echody odpov daj termodynamick m cest m, p i kter ch se pohybujeme po k ivce f zov rovnov hy kapalina-p ra a zvy ujeme teplotu a k $T_{w}$, kdy dojde ke sm en . Druh zp sob jak m e doj t ke sm en odpov d na emu my lenkov mu experimentu, p i kter m se k rovnov ze p ibli ujeme po izoterm , za p edpokladu, e $T>T_{w}$. Tento f zov p echod se naz v pln sm en .

Odkud se vlastn bere na e opr vn n ozna ovat tyto jevy za f zov p echody? F zov p echod je jev, p i kter m voln energie syst mu vykazuje singul rn chov n . To, e tak tomu je ve v ech t ech zmi ovan ch p padech, je zjevn z toho, e doch z k divergenci $\Gamma$. Konkr tn , pln sm en je spojit m f zov m p echodem proto, e prvn derivace voln energie diverguje pro $\mu=\mu_{0}(T>T_{w})$, jak plyne z rovnice (7):

$$\frac{\partial\gamma}{\partial\mu}=-\Gamma\,.$$ (12)

Tuto divergenci charakterizujeme neunivers ln m kritick m exponentem $\beta_{\rm co}$:

$$\ell\propto\Gamma\sim\delta\mu^{-\beta_{\rm co}}\,,$$ (13)

jeho hodnota z vis na charakteru mezimolekul rn ch sil p tomn ch v dan m syst mu. Z hlediska povrchov ch jev lze rozd lit interakce do dvou t d: na dlouhodosahov potenci ly, kter asymptoticky ub vaj jako p evr cen mocnina vzd lenosti a na kr tkodosahov potenci ly, kter ub vaj exponenci ln nebo rychleji. Pro prvn (daleko b n j ) p pad, lze uk zat, e v p pad kdy dominantn (tj. ub vaj c v nekone nu nejpomaleji) p sp vek k celkov mezi sticov interakci m tvar $u\propto r^{-(4+p)}$, je mo n vyj d it efektivn potenci l jako

$$W(\ell)=\delta\mu(\rho_{l}-\rho_{g})\ell+\frac{A(T)}{\ell^{p}}+\frac{B(T)}{\ell^{q}}+\cdots\,,$$ (14)

kde typicky $q=p+1$ a speci ln pro (neretardovan ) van der Waalsovy (disperzn ) s ly ve t ech dimenz ch $p=2$. Prvn len na prav stran zahrnuje termodynamickou cenu za p tomnost kapaln f ze, kter je v objemov f zi nestabiln ; je kladn pro pln ho sm en ($\mu<\mu_{0}(T)$) a nulov pro sm en prvn ho druhu a kritick sm en , kter prob haj za podm nky dvouf zov rovnov hy ($\mu=\mu_{0}(T)$). Dal leny rozvoje jsou d sledkem mikroskopick ch interakc mezi atomy st ny a tekutiny, p i em koeficient u nejni ho du $A(T)$ se naz v Hamakerova konstanta.

Pro rovinnou st nu zahrnuje efektivn potenci l ve kerou z vislost povrchov voln energie na ce kapaln ho filmu. Jej hodnota odpov d minimu funkce

$$\tilde{\gamma}_{\rm sg}(T,\delta\mu;\ell)=\gamma_{\rm sl}+\gamma_{\rm lg}+W(\ell)\,,$$ (15)

tak e $\gamma_{\rm sg}(T,\delta\mu)=\tilde{\gamma}_{\rm sg}(T,\delta\mu;\ell_{\pi})$ note . Dosazen m (14) do (15) a minimalizac $\tilde{\gamma}_{\rm sg}(T,\delta\mu;\ell)$ podle $\ell$ dost v me

$$\ell_{\pi}\propto\Gamma\sim\delta\mu^{-\frac{1}{p+1}}\,,$$ (16)

z eho tak plyne $\beta_{\rm co}=1/(p+1)$ a speci ln $\beta_{\rm co}=1/3$ pro disperzn s ly. Je t dopl me, e pro kr tkodosahov potenci ly $\beta_{\rm co}=0(\ln)$, a tedy $\ell_{\pi}\sim-\ln(\delta\mu)$.

Chov n singul rn ho p sp vku k povrchov mu nap t $\gamma_{\rm sg}$ pro pln sm en charakterizuje kritick exponent $\alpha_{\rm co}$,

$$f_{\rm sing}(T,\delta\mu)\equiv\gamma_{\rm sg}-\gamma_{\rm sl}-\gamma_{\rm lg}\sim\delta\mu^{2-\alpha_{\rm co}}\,.$$ (17)

Z relace (12) ov em vypl v , e hodnoty kritick ch koeficient $\alpha_{\rm co}$ a $\beta_{\rm co}$ nejsou nez visl , n br jsou v z ny vztahem

$$\beta_{\rm co}=\alpha_{\rm co}-1\,.$$ (18)

V p pad procesu kritick ho sm en roste ka adsorbovan ho filmu spojit pro $T\to T_{w}$ a tuto divergenci charakterizujeme pomoc kritick ho koeficientu $\beta_{s}$:

$$\ell_{\pi}\sim t^{\beta_{s}}\,,$$ (19)

kde jsme zavedli ozna en $t\equiv(T_{w}-T)/T_{w}$. Je z ejm , e pro $T>T_{w}$, kdy je st na sm ena, mus efektivn potenci l klesat k nule shora, a tud speci ln pro (14) je $A(T>T_{w})$ kladn . Naopak pro $T<T_{w}$ existuje v zan stav odpov daj c minimu $W(\ell)$ pro kone n $\ell$, jeho poloha se s rostouc teplotou spojit posouv k nekone nu a $A(T<T_{w})$ je z porn (viz. Obr. 2, vpravo). Z toho plyne, e ke kritick mu sm en dojde pr v kdy $A=0$ (a $B>0$), a tedy e $A\sim t$ (v t chto vah ch je patrn analogie s Landauovou teori kritick ho bodu).

Figure 2: Efektivn potenci l pro p pad f zov ho p echodu sm en prvn ho druhu (vlevo) a kritick ho (spojit ho) sm en (vpravo). Syst my vykazuj c f zov p echod prvn ho druhu se vyzna uj p tomnost energetick bari ry mezi dv ma potenci lov mi minimy, jejich hodnoty se rovnaj p i teplot $T=T_{w}$. Pro kritick sm en je charakteristick p tomnost jednoho minima, jeho poloha se spojit posouv do nekone n ch hodnot a vymiz pro $T\to T_{w}$.

Pro ur en hodnoty $\beta_{s}$ pro disperzn s ly postupujeme podobn jako v p pad pln ho sm en a minimalizujeme (15), p i em klademe $\delta\mu=0$. Dost v me

$$\ell_{\pi}^{q-p}(T,\delta\mu=0)=-\frac{qB}{pA}\,,\;\;\;T<T_{w}\,,$$ (20)

co pro experiment ln nejrelevantn j p pad van der Waalsov ch sil ve t ech dimenz ch $p=2$, $q=3$ d v

$$\ell_{\pi}(T,\delta\mu=0)=-\frac{3B}{2A}\,,\;\;\;T<T_{w}\,,$$ (21)

a tedy

$$\ell_{\pi}\sim t^{-1}\Rightarrow\beta_{s}=-1\,,$$ (22)

(obecn $\beta_{s}=-1/(q-p)$). Pro kr tkodosahov potenci ly je divergence op t logaritmick $\ell_{\pi}(T,\delta\mu=0)\sim-\ln|t|$, a tedy $\beta_{s}=0(\ln)$.

Kritick exponent charakterizuj c singul rn chov n povrchov ho nap t pro kritick sm en

$$f_{\rm sing}(T,\delta\mu=0)\sim t^{2-\alpha_{s}}\,.$$ (23)

je roven $\alpha_{s}=-1$, jak vypl v z dosazen p edchoz ch v sledk do (15) a kde jsme polo ili $p=2$. Odsud tak m eme okam it dostat teplotn z vislost kontaktn ho hlu. Srovn n m (2), (9) a (23) dost v me vztah mezi exponentem $\alpha_{s}$ a kontaktn m hlem

$$1-\cos\theta\sim t^{2-\alpha_{s}}\,,$$ (24)

z eho pro $\alpha_{s}=-1$ a $t\to 0$ kdy $\theta\to 0$ plyne

$$\theta\sim t^{3/2}\,.$$ (25)

Vid me tak, e v p pad kritick ho sm en kles kontaktn hel v bl zkosti teploty sm en k nule nejen spojit , ale nav c hladce.

Mechanismus sm en je odli n , jedn -li se o f zov p echod prvn ho druhu. Tento p pad je charakterizov n p tomnost energetick bari ry u efektivn ho potenci lu a sout en m dvou minim funkce $W(\ell)$ (viz. Obr. 2, vlevo). Zat mco v p pad kritick ho sm en se minimum funkce $W(\ell)$ posouv sm rem k nekone n m hodnot m a pro $T=T_{w}$ vymiz , v tomto p pad minimum funkce $W(\ell)$ pro kone n $\ell$ roste s rostouc teplotou od z porn ch hodnot (kdy je minimem glob ln m) k nule pro $T=T_{w}$, kde se vyrovn limitn hodnot $W(\ell\to\infty)$. Pro vy teploty p edstavuje toto minimum pro kone n $\ell$ pouze metastabiln stav. Je z ejm , e tvar efektivn ho potenci lu vy aduje nyn zahrnut minim ln je t jednoho lenu vy ho du v (14) (p i em $A<0$ a $B>0$), a je tedy zapot eb uva ovat i inek kr tkodosahov ch p sp vk mezimolekul rn ch sil. Proto e se jedn o f zov p echod prvn ho druhu, mus doj t k v m n latentn ho tepla, a tedy ke skoku povrchov entropie

$$S_{s}=-\frac{\partial\gamma_{\rm sg}}{\partial T}\,,$$ (26)

a tedy k nespojitosti v derivaci kontaktn ho hlu podle teploty v bod $t=0$. Vzhledem k tomu, e pro $t\to 0^{+}$ vypl v z (24)

$$\frac{d\cos\theta}{dT}\sim t^{1-\alpha_{s}}\,,\;t\to 0^{+}\,,$$ (27)

ur uje podm nka nespojitosti hodnotu $\alpha_{s}=1$, tak e p i sm en prvn ho druhu ub v kontaktn hel pro $t\to 0^{+}$ ($T\to T_{w}^{-}$) jako $\theta\sim t^{1/2}$. Z charakteru chov n kontaktn ho hlu v bl zkosti teploty sm en tak lze experiment ln celkem snadno rozhodnout, o jak d f zov ho p echodu se jedn .

Figure 3: Vlevo: Povrchov f zov diagram zn zor uj c p pad kritick ho sm en . Nad teplotou $T_{w}$ je st na sm ena, pod teplotou $T_{w}$ je sm ena pouze ste n . Na diagramu jsou zn zorn ny t i termodynamick cesty. Cesty $1$ a $2$ zn zor uj izotermy, pod l nich roste chemick potenci l sm rem k dvouf zov rovnov ze. Pro cestu $2$, kdy $T>T_{w}$, doch z v bl zkosti rovnov hy k pln mu sm en . Cesta $3$ sleduje dvouf zovou rovnov hu a jej limita $T\to T_{w}^{-}$ odpov d kritick mu sm en . Chov n adsorpce pro dan proces je zobrazen v grafech dole. Vpravo: Povrchov f zov diagram zn zor uj c p pad sm en prvn ho druhu. Nad teplotou $T_{w}$ je st na sm ena, pod teplotou $T_{w}$ je sm ena pouze ste n . Na diagramu jsou zn zorn ny ty i termodynamick cesty. Cesty $1$, $2$ a $3$ zn zor uj izotermy, pod l nich roste chemick potenci l sm rem k dvouf zov rovnov ze. Pro cesty $2$ a $3$, kdy $T>T_{w}$, doch z v bl zkosti rovnov hy k pln mu sm en . Pod l cesty $2$ doch z nav c ke skoku v adsorpci o kone nou hodnotu v bod protnut k ivky p edsm en . Tento skok se zmen uje s rostouc teplotou (a se vzd lenost od rovnov hy), a vymiz zcela v kritick m bod p edsm en . K f zov mu p echodu sm en prvn ho druhu dojde p i teplot $T_{w}$ pod l cesty $4$. Chov n adsorpce pro dan proces je zobrazen v grafech dole.

Figure 4: Ilustrativn pr b h efektivn ho potenci lu zn zor uj c f zov p echod p edsm en . Mimo dvouf zovou rovnov hu ($\delta\mu=0$) nem e b t st na zcela sm ena d ky p tomnosti prvn ho lenu v (14). Srovn n s pr b hem funkce $W(\ell)$ pro p pad sm en prvn ho druhu (Obr. 2, vlevo) ukazuje, e p d n line rn ho lenu v $\ell$ posune druh minumum do kone n vzd lenosti. Ob minima maj stejnou hodnotu pro $\mu=\mu_{\rm pw}$, kdy dojde ke skoku v ce filmu o kone nou hodnotu, a na st n tak mohou koexistovat dva filmy o r zn ch (kone n ch) k ch. Situace odpov d cest 2 na Obr. 3, vpravo.

Podobn jako f zov diagramy objemov ch syst m zobrazuj mno inu bod , v nich m pro dan hodnoty termodynamick ch parametr voln energie singularitu, zn zor uj povrchov f zov diagramy mno inu bod , kde vykazuje singul rn chov n povrchov voln energie. Na obr zku 3 jsou schematicky tyto diagramy zobrazeny pro kritick sm en (vlevo) a sm en prvn ho druhu (vpravo). Pro f zov p echod prvn ho druhu je charakteristick je t p tomnost k ivky zobrazuj c f zov p echod p edsm en . Tato k ivka, kter je prodlou en m singularity voln energie v $T_{w}$ do vy ch teplot a pro $\delta\mu>0$ odpov d skoku v adsorpci b hem procesu pln ho sm en o kone nou hodnotu, kter se s teplotou postupn zmen uje, a vymiz v kritick m bod p edsm en $T_{\rm cpw}$, kter spad do t dy univerzality dvoudimenzion ln ho Isingova modelu. Oba faktory, toti e k ivka p edsm en je kr tk i to, e se ke k ivce rovnov hy $\delta\mu=0$ napojuje te n , jsou d vody, pro se na experiment ln ov en existence tohoto f zov ho p echodu ekalo a do devades t ch let prewet , a koli k jeho p edpov zen do lo ji v rann ch st di ch teorie sm en cahn ; ebner . Pr b h efektivn ho potenci lu pro tento proces je zn zorn n na obr zku 4.

IV Vliv fluktuac , korela n funkce

A dosud byly v echny na e vahy na rovni teorie st edn ho pole, kter uva uje pouze nejpravd podobn j stav syst mu. Vliv fluktuac je mo n zahrnout pomoc modelu efektivn ho hamiltoni nu

$$H[\ell]=\int{\rm d}{\bf x}\left\{\frac{\gamma_{\rm lg}}{2}(\nabla\ell({\bf x}))^{2}+W(\ell({\bf x}))\right\}\,,$$ (28)

kde ${\bf x}$ je $d-1$-dimenzion ln vektor paraleln se st nou ($d$ je dimenze syst mu). V r mci tohoto modelu uva ujeme odchylky $\delta\ell\equiv\ell({\bf x})-\ell_{\pi}$ lok ln v ky rozhran od jeho st edn hodnoty $\ell_{\pi}=\langle\ell\rangle$. Prvn len v hamiltoni nu zahrnuje tepeln mi fluktuacemi generovan p sp vek odpov daj c (entropicky v hodn mu a energeticky nev hodn mu) zvr sn n rozhran kapalina-p ra, kter vede k n r stu jej plochy o faktor $\sqrt{1+(\nabla\ell)^{2}}\approx\frac{1}{2}(\nabla\ell)^{2}$; druh len pak popisuje efektivn interakci mezi t mto rozhran m a st nou. Na rovni st edn ho pole, kdy zanadb v me vliv fluktuac , je $\nabla\ell({\bf x})\equiv 0$ (pro rovinnou st nu), tak e rovnov n stav syst mu je d n prostou minimalizac energetick ho p sp vku k $H[\ell]$, tedy podm nkou $W^{\prime}(\ell)=0$ s e en m $\ell({\bf x})=\ell_{\pi}$, co vede na v e uveden v sledky. Vliv fluktuac lze v prvn m p ibl en studovat pomoc funkcion ln ho rozvoje (28) do druh ho du okolo extr mu $H[ell_{\pi}]$:

$$H[\ell_{\pi}+\delta\ell]\approx H[\ell_{\pi}]+\frac{1}{2}\int{\rm d}{\bf x}\left\{\gamma_{\rm lg}\nabla^{2}+W^{\prime\prime}(\ell_{\pi})\right\}(\delta\ell({\bf x}))^{2}\,.\,,$$ (29)

Vyj d me-li tyto fluktuace ve Fourierov obraze, $\delta\ell(\bf x)=\sum_{\bf k}{\rm e}^{i{\rm k}\cdot{\rm x}}\delta\tilde{\ell}(\bf k)$, dost v me pro druh len v (29) v raz

$$H_{G}[\ell]=\frac{1}{2V}\sum_{\bf k}\left\{\gamma_{\rm lg}k^{2}+W^{\prime\prime}(\ell_{\pi})\right\}|\delta\tilde{\ell}({\bf k})|^{2}\,,$$ (30)

kter popisuje vliv fluktuac na rovni gaussovsk aproximace. Odsud pou it m ekviparti n ho teor mu okam it vypl v :

$$\langle|\delta\tilde{\ell}({\bf k})|^{2}\rangle=\frac{k_{B}TV}{\gamma_{\rm lg}}\frac{1}{\xi_{\parallel}^{-2}+k^{2}}\,,$$ (31)

kde jsme zavedli veli inu s rozm rem d lky

$$\xi_{\parallel}\equiv\left(\frac{\gamma_{\rm lg}}{W^{\prime\prime}(\ell_{\pi})}\right)^{\frac{1}{2}}\,,$$ (32)

jej v znam vyplyne za chv li.

Korelaci mezi fluktuacemi v lok ln v ce rozhran popisuje korela n funkce

$$G(x_{12})\equiv\langle\delta\ell({\bf x_{1}})\delta\ell({\bf x_{2}})\rangle=\langle\delta\ell({\bf 0})\delta\ell({\bf x_{12}})\rangle\,,$$ (33)

kde jsme vyu ili transla n symetrie pod l roviny st ny. Vzhledem k tomu, e $\langle|\delta\tilde{\ell}({\bf k})|^{2}\rangle=V\tilde{G}({\bf k})$, dost v me s pou it m (31)

$$\tilde{G}(k)=\frac{k_{B}T}{\gamma_{\rm lg}}\frac{1}{\xi_{\parallel}^{-2}+k^{2}}\,,$$ (34)

a tedy

$$G(x)=\frac{k_{B}T}{\gamma_{\rm lg}}\frac{1}{(2\pi)^{d-1}}\int\frac{{\rm d}^{d-1}k\,{\rm e}^{i{\bf k}\cdot{\bf x}}}{\xi_{\parallel}^{-2}+k^{2}}\,,$$ (35)

kde implicitn p edpokl d me, e velikost vlnov ho vektoru $k$ je omezena vysokofrekven n m cut-offem $\Lambda$. Lorentzovsk tvar Fourierova obrazu korela n funkce je d sledkem aproximace (29) a je charakteristick pro Ornsteinovu-Zernikeho (OZ) teorii korela n ch funkc .

D le itou vlastnost korela n funkce je jej k lovac charakter. Transformac $k\to k\xi$ m eme $G(x)$ vyj d it ve form

$$G(x)=\frac{1}{x^{d-3}}g(x/\xi_{\parallel})\,.$$ (36)

p i em z asymptotick ho tvaru $G(x)$ ($x\gg\xi_{\parallel}$):

$$G(x)\sim x^{(2-d)/2}{\rm e}^{-x/\xi_{\parallel}}\,,$$ (37)

lze interpretovat $\xi_{\parallel}$ jako paraleln korela n d lku, kter tak p edstavuje p irozenou d lkovou k lu pro korela n funkci. Z defini n ho vztahu (32) je z ejm , e paraleln korela n d lka diverguje pro $t\to 0$ a tuto divergenci lze charakterizovat pomoc kritick ho exponentu $\nu_{\parallel}$ definovan m relac $\xi_{\parallel}\sim t^{-\nu_{\parallel}}$, p i em $\nu_{\parallel}=(q+2)/2(q-p)$ pro dlouhodosahov potenci ly (14).

V sledky OZ teorie, a speci ln tvar korela n funkce (36), jsou pro povrchov jevy enormn d le it . Tak nap klad tzv. suma n pravidlo (n kdy t ozna ov no jako fluktua n -disipa n teor m, nebo se jedn o vztah mezi korela n a responzivn funkc ) vypl vaj c z rovnic (34) a (32) d v do vztahu susceptibilitu$\chi^{-1}=\beta\partial^{2}f_{s}/\partial\ell^{2}$ a korela n funkci:

$$\chi=\tilde{G}(0)\propto\int G(x){\rm d}^{d-1}x=\int{\rm d}^{d-1}x\frac{1}{x^{d-3}}g(x/\xi_{\parallel})=\int{\rm d}^{d-1}y\frac{\xi_{\parallel}^{2}}{y^{d-3}}g(y)\propto\xi_{\parallel}^{2}\,.$$ (38)

kde jsme pou ili k lovac relaci(36). Pro $t\to 0$ $\chi$ zjevn diverguje a tuto divergenci lze charakterizovat z konem $\chi\sim t^{-\gamma}$ definuj c m kritick exponent $\gamma$. Z posledn rovnice pak okam it dost v me

$$\gamma=2\nu_{\parallel}\,.$$ (39)

Analogick v sledky vypl vaj c z OZ teorie dost v me i pro objemov syst my (dimenze $d-1$ je nahrazena $d$). Zde ov em nem p esn (tedy po zahrnut vlivu fluktuac ) kritick chov n korela n funkce tvar analogick k (36), ale

$$G(x)=\frac{1}{x^{d-2-\eta}}g(x/\xi)\,,$$ (40)

z eho tak vypl v

$$\gamma=(2-\eta)\nu\,.$$ (41)

P tomnost nov ho (nenulov ho) exponentu $\eta$ souvisej c ho s tzv. anom ln dimenz m hlubok opodstatn n . P ipome me si, e OZ teorie bere v vahu pouze dlouhovlnn fluktuace, tedy takov , kdy se parametr uspo d n m n pomalu; vy ne kvadratick p sp vky gradientu parametru uspo d n zanedb v . Tyto dlouhovlnn fluktuace m eme charakterizovat korela n d lkou $\xi$ (objemovou analogi k $\xi_{\parallel}$), kterou OZ teorie definuje a kter v kritick m bod diverguje s koeficientem $\nu$. Kdyby korela n d lka byla jedinou relevantn d lkovou k lou v kritick oblasti, dosp li bychom dimenzion ln anal zou k tomu, e $\eta=0$, a tedy e OZ teorie je p esn ! To by ov em vedlo k paradoxu, proto e OZ teorie je st le na rovni teorie st edn ho pole, jej v sledky jsou v rozporu s experimentem. V chodiskem z tohoto probl mu je p tomnost je t jin d lkov k ly, kter mus b t p esnou teori zahrnuta. Bude-li vliv fluktuac v znamn , m e nap klad v plynn f zi krom plynul zm ny hustoty doch zet k nukleaci z rodk kapaln f ze. Jejich rozm r, kter rozhodn nen nijak pops n OZ teori , vstupuje do d je jako druh a dokonce v znamn j veli ina s rozm rem d lky. Je-li zahrnuta, dost v me nenulovou hodnotu $\eta$, kter tak m m ru nep esnosti OZ teorie.

V bornou zpr vou je, e pro povrchov jevy je tvar korela n funkce (36) p esn i v p pad , kdy je vliv fluktuac v znamn , a tedy e $\eta=0$ lip_fish . Analogi nukleace nov f ze je pr v sm en na st n , kdy ka adsorbovan ho filmu diverguje. Tato divergence je doprov zena fluktuacemi, kter jsou zcela lokalizov ny na rozhran filmu a jin fluktuace souvisej c se vznikem dal ch fluktua n ch center se ji nevyskytuj (p edpokl d me, e nejsme v t sn bl zkosti kritick teploty $T_{c}$). Tyto povrchov fluktuace, tzv. kapil rn vlny, jsou OZ teori ov em pops ny velmi dob e, nebo odpov daj dlouhovlnn m m d m t to teorie a maj za n sledek postupn odpout n rozhran filmu od st ny. V znam OZ teorie pro povrchov jevy je tak je t v t ne pro syst my objemov .

V k lovac re imy

Zvr sn n rozhran v d sledku tepeln ch fluktuac m eme kvantifikovat pomoc hrubosti, jej kvadr t definujeme jako $\xi_{\perp}^{2}\equiv\langle\delta\ell^{2}\rangle$. Z definice je z ejm , e $\xi_{\perp}^{2}=G(0)$, a tedy e

$$\xi_{\perp}^{2} = \frac{k_{B}T}{\gamma_{\rm lg}}\frac{1}{(2\pi)^{d-1}}\int\frac{{\rm d}^{d-1}k}{\xi_{\parallel}^{-2}+k^{2}}\,,$$ (42)

$$\propto \int_{0}^{\Lambda}\frac{{\rm d}k\,k^{d-2}}{\xi_{\parallel}^{-2}+k^{2}}\,.$$ (43)

U tohoto v razu se na chvilku zastav me. Charakter integr lu zjevn z vis na dimenzi a lze jej rozd lit na t i p pady:

$$\xi_{\perp}\sim\left\{\begin{array}[]{cc}\Lambda^{d-3}&d>3\\ (\ln(\Lambda\xi_{\parallel}))^{\frac{1}{2}}&d=3\\ \xi_{\parallel}^{(3-d)/2}&d<3\end{array}\right.$$ (44)

Vid me tedy, e p tomnost $\xi_{\parallel}$ regularizuje integr l v (43) v i infra erven divergenci (v i ultrafialov divergenci je integr l regularizov n uva ov n m cut-offu $\Lambda$; ten odpov d p evr cen hodnot nejmen d lkov k ly, co pro diskr tn syst my Isingova typu je m kov konstanta a pro spojit syst my je to atomov vzd lenost nebo korela n d lka $\xi$). V nep tomnosti st ny (kdy $\xi_{\parallel}=0$) by integr l ve v razu pro hrubost (43) divergoval pro relevantn dimenze $d\leq 3$ a takt by divergovala korela n funkce $G(x)$ pro $x\to\infty$. To znamen , e pro tyto dimenze je voln rozhran kapalina-p ra hrub v tom smyslu, e pokud bychom znali polohu tohoto rozhran v n jak m dan m bod , nejsme schopni prohl sit nic o poloze rozhran v jin m, hodn vzd len m bod . To souvis s t m, e pro voln rozhran je energie nutn pro jeho posunut nulov , jak je tak vid t z v razu (30) pro $k\to 0$. Jin mi slovy, m d $k=0$ je pro voln rozhran Goldstone v m d. Z t chto vah tak vypl v obecn d le itost dlouhovlnn ch fluktuac (kapil rn ch vln) pro jevy na f zov ch rozhran .

Figure 5: Ilustrace fluktuuj c ho rozhran kapalina-p ra v zan ho k rovinn st n .

Naopak rozhran , kter je v z no ke st n ($\ell_{\pi}$ je kone n ) nikdy hrub ve v e uveden m smyslu nen . V chylky v ky rozhran mohou b t zna n , ale v dy kone n . Omezen je i korela n funkce, co znamen , e zn me-li v ku rozhran $\ell({\bf x})$ v jednom bod , pak v me, e poloha rozhran v jin m, libovoln vzd len m bod spad p ibli n do intervalu $\ell({\bf x})\pm\xi_{\perp}$. Form ln lze rozd l mezi voln m a v zan m rozhran m vyj d it p tomnost efektivn ho n zkofrekven n ho cut-offu $\xi_{\parallel}^{-1}$ v integr lech pro korela n funkci nebo hrubost:

$$\int_{0}^{\Lambda}{\rm d}kk^{d-4}\to\int_{{\xi_{\parallel}}^{-1}}^{\Lambda}{\rm d}kk^{d-4}\,.$$ (45)

U kritick ho ($t\to 0$) a pln ho sm en ($\delta\mu\to 0$) paraleln korela n d lka diverguje jako $\xi_{\parallel}\sim t^{-\nu_{\parallel}}$ (kritick sm en ) a $\xi_{\parallel}\sim\delta\mu^{-\nu_{\parallel}^{\rm co}}$ ( pln sm en ), co definuje kritick koeficienty $\nu_{\parallel}$ a $\nu_{\parallel}^{\rm co}$. V d sledku t to divergence doch z i k divergenci $\xi_{\perp}$, co je v konzistenci s p edchoz mi z v ry, nebo v tomto p pad se rozhran odpoutan od st ny st v voln m.

Platnost OZ teorie je omezena opr vn nost ukon en funkcion ln ho rozvoje (29) druh m dem. Z t to aproximace je z ejm , e OZ teorie nezahrnuje cel spektrum fluktuac , ale pouze dlouhovlnn p sp vky, a nelze tedy p edpokl dat jej obecnou platnost. V sledky z n plynouc jsou st le na rovni aproximace st edn ho pole, jej v znam je v ak p esto mimo dn . Jednak n m umo uje nahl dnout do mikroskopick struktury tekutiny, a to skrze experiment ln m iteln veli iny OZ , a jednak lze do jist m ry vyu t i k identifikaci re im , v nich samotn OZ teorie ji neplat .

To, za jak ch okolnost je p tomnost fluktuac v znamn , lze odhadnout n sleduj c m zp sobem. V vodu jsme si ekli, e pokud jsou fluktuace natolik velk , e rozhran asto nar do st ny, a tedy $\xi_{\perp}\sim\langle\ell\rangle$, bude to znamenat pokles entropie syst mu, oproti voln mu rozhran (bez p tomnosti st ny). Ka d sr ka rozhran se st nou stoj dov $k_{B}$, a tedy ztr ta (povrchov ) hustoty entropie v d sledku p tomnosti st ny je dov $\Delta s\approx-k_{b}/\xi_{\parallel}^{d-1}$. P tomnost fluktuac m d le za n sledek energeticky nev hodn zvln n rozhran , jeho cenu lze odhadnout (viz. Obr. 5) z prvn ho lenu v (28) jako $\Delta e\approx\gamma_{\rm lg}(\xi_{\perp}/\xi_{\parallel})^{2}$. Z (44) plyne, e speci ln pro $d<3$ (a jak vyplyne z dal ho, jen v tomto p pad m e b t pro dalekodosahov interakce vliv fluktuac v znamn ) jsou energetick a entropick p sp vky fluktuac k voln energii stejn ho du

$$\Delta f_{s}=\Delta e-T\Delta s\sim\xi_{\parallel}^{1-d}\sim\xi_{\perp}^{2(d-1)/(d-3)}\,.$$ (46)

Jsou-li fluktuace v znamn $\xi_{\perp}\sim\langle\ell\rangle$, a jejich efekt lze zahrnout prost m p id n m dal ho interak n ho lenu do efektivn ho potenci lu. V p pad kritick ho sm en ($\delta\mu=0$) v me, e v r mci teorie st edn ho pole jsou podstatn prvn dva netrivi ln leny rozvoje (14), tak e

$$W_{\rm fl}(\ell)=A(T)\ell^{-p}+B(T)\ell^{-q}+C(T)\ell^{-\tau}+\cdots$$ (47)

kde $\tau=2(d-1)/(3-d)$ a typicky $q=p+1$. Relativn v znamnost tohoto efektivn ho fluktua n ho lenu ur uje odpov daj c fluktua n re im:

• $\tau>q$: Re im st edn ho pole (MF). V tomto p pad je fluktua n len nepodstatn , a jeho p tomnost tak nem na v sledky plynouc z minimalizace (14) dn vliv. Speci ln , divergence ky filmu $\ell_{\pi}\sim t^{-\beta_{s}}$ pro $T\to T_{w}$ je charakterizov na kritick m koeficientem $\beta_{s}=1/(q-p)$.

• $q\geq\tau>p$: Re im slab ch fluktuac (WFL). V tomto re imu je fluktua n len druh nejv t a nepodstatn m se st v len du $\ell^{-q}$. Teplota sm en , kterou ur uje prvn len, se tak oproti p edpov d m teorie st edn ho pole nem n , hodnoty kritick ch koeficient ov em ano, a to tak, e ve v ech v razech pro kritick exponenty $\tau$ nahrad $q$, tak e nap klad $\beta_{s}=1/(\tau-p)$. Znamen to, e na rozd l od klasick ch kritick ch exponent (vypl vaj c ch z teorie st edn ho pole), jsou v tomto re imu kritick exponenty z visl na dimenzi prostoru.

• $\tau\leq p$: Re im siln ch fluktuac (SFL). V tomto re imu je chov n rozhran ji naprosto dominov no fluktuacemi. V tomto p pad ji nelze pouze opravit v sledky plynouc z teorie st edn ho pole, ale je t eba pou t zcela jin metody pro e en parti n funkce $Z=\int{\cal{D}}\ell e^{-H[\ell]}$. V mnoha p padech lze nal zt p esn e en pomoc metody matice p echodu, co vede na e en diferenci ln rovnice Schrödingerova typu pro pravd podobnost realizace stavu s dan m rozhran m $\ell({\bf x})$. Pro aproximativn e en lze pou t metody funkcion ln renormaliza n grupy rg .

Pro dimenzi $d=3$ je efektivn fluktua n len exponenci ln mal , jak vypl v z (44), a nem e tak konkurovat algebraicky ub haj c m len m. V tomto p pad existuje pouze MF re im a jedin vliv fluktuac je zanedbateln mal hrubost rozhran $\xi_{\perp}\approx\sqrt{\ln\ell_{\pi}}$. Zanedbateln efekt fluktuac pro t dimenzion ln syst my takt vypl v z toho, e podm nka $q=\tau$ ur uje mezn , tedy horn kritickou dimenzi pro kritick sm en :

$$d^{*}=\frac{3q+2}{q+2}\,,$$ (48)

z n vypl v $d^{*}<3$ pro libovoln kone n $q$, co je velmi d le it v sledek. Dost v me tedy, e pro fyzik ln nejrelevantn j t du t dimenzion ln ch syst m s (neretardovan mi) van der Waalsov mi silami $d^{*}=11/5$, a tedy e p edpov di teorie st edn ho pole jsou pro tuto t du syst m p esn . Situace je slo it j pro syst my s kr tkodosahov mi silami pro n $q=\infty$, nebo z (48) plyne, e v tomto p pad $d^{*}=3$.

V znam fluktuac pro pln sm en ($\delta\mu>0$) je men , p i em existuj pouze dva fluktua n re imy. To vypl v z tvaru efektivn ho potenci lu

$$W_{\rm fl}(\ell)=\delta\mu\ell+A(T)\ell^{-p}+C(T)\ell^{-\tau}+\cdots\,,$$ (49)

kde op t $\tau=2(d-1)/(3-d)$. Oproti p padu kritick ho sm en , nen len du $\ell^{-q}$ relevantn ani v re imu st edn ho pole, zato len line rn v $\ell$ je relevantn v dy, a neexistuje tak SFL. Zcela form ln bychom mohli pou t efektivn ho potenci lu ve tvaru (47) s t m, e koeficient $p=-1$ (a odpov daj c faktor $a=\delta\mu$); relevance tohoto lenu (a tedy nep tomnost SFL) je pak z ejm , nebo $\tau>0$. Mo n re imy tedy jsou:

• $\tau>p$: Re im st edn ho pole (MF). V tomto p pad je vliv fluktuac zanedbateln , tak e v sledky teorie st edn ho pole jsou p esn . Plat tedy nap klad $\beta^{\rm co}=1/(p+1)$, $\alpha^{\rm co}=(p+2)/(p+1)$ nebo $\nu_{\parallel}^{\rm co}=(2+p)/2(p+1)$.

• $\tau\leq p$: Re im slab ch fluktuac (WFL). V tomto p pad dominuj fluktuace a v echny kritick exponenty z vis pouze na $d$, a tedy nap klad $\beta^{\rm co}=(3-d)/(1+d)$, $\alpha^{\rm co}=4/(1+d)$ nebo $\nu_{\parallel}^{\rm co}=2/(1+d)$.

Horn kritickou dimenzi ur uje tentokr t podm nka $p=\tau$, a tedy

$$d^{*}_{\rm co}=\frac{3p+2}{p+2}\;\;\;\,,$$ (50)

Vid me tedy, e i pro pln sm en je horn kritick dimenze $d^{*}_{\rm co}<3$ pro dlouhodosahov potenci ly a $d^{*}_{\rm co}=3$ pro kr tkodosahov potenci ly. Speci ln , pro syst my s van der Waalsov mi silami je pro $d=3$ koeficient v (49) $p=2$, tak e $d^{*}_{\rm co}=2$ a fluktuace nejsou tedy podstatn . Ov em ve dvou dimenz ch je tento exponent roven $p=3$, a tedy $d^{*}_{\rm co}=11/5>2$ a fluktuace jsou ji dominantn .

Srovnejme tyto v sledky se standardn m kritick m chov n m objemov ho syst mu. P ipome me si, e v tomto p pad m me dv k lovac pole, teplotu a nap klad chemick potenci l, a ob mus nab t konkr tn ch hodnot, aby bylo dosa eno kritick ho bodu. To znamen , e z cel mno iny v ech kritick ch koeficient jsou pouze dva nez visl a ostatn lze z nich odvodit z relac jako je nap . (41). Za tyto dva nez visl koeficienty se typicky bere $\nu$ a $\eta$. V p pad kritick ho sm en m me takt dv relevantn k lovac pole: kritick bod je d n podm nkami $\mu=\mu_{0}$ a $T=T_{w}$. Jak ov em v me, na rozd l od standardn ho kritick ho bodu je nyn $\eta=0$, a existuje tak jedin nez visl kritick koeficient (nap . $\nu_{\parallel}$), jeho hodnota ur uje i v echny ostatn . Pokud p edpokl d me, e je vliv fluktuac v znamn , dost v me nap klad z (46) hyper k lovac relaci

$$2-\alpha=(d-1)\nu_{\parallel}\,\;\;\;d\leq d^{*}\,,$$ (51)

z kter (zn me-li $\nu_{\parallel}$) z sk me singul rn chov n voln energie, kter n m umo n ur it dal kritick koeficienty. Tyto z v ry souvis s v e uveden mi v sledky tak, e (pro danou dimenzi) lze v echny kritick koeficienty vyj d it pomoc jedin ho parametru $p$. Jak je to v p pad pln ho sm en ? pln sm en je jednodu ne kritick sm en , nebo zde figuruje pouze jedin k lovac pole, $\mu$ (podobn jako u f zov ch p echod prvn ho druhu objemov ch syst m ); teplota m e nab vat libovoln ch hodnot v intervalu $(T_{w},T_{c})$. Oproti kritick mu sm en tak m me je t o jeden nez visl parametr m n , a v echny kritick koeficienty jsou tedy v zany p mo na dimenzi syst mu.

Zp sob, jak m jsme ur ili hodnoty horn ch kritick ch dimenz pro kritick a pln sm en , vy adoval v po et koeficientu $\tau(d)$ rozm rovou anal zou. Je velmi ilustrativn uk zat, jak se horn kritick dimenze daj stanovit i bez t to znalosti, a to pomoc k lovac metody, kter je z rodkem teorie renormaliza n grupy, ale jej v po etn n roky jsou minim ln . Za n me p padem kritick ho sm en . V me, e pro dimenze $d\leq d^{*}$ je relevantn pouze prvn (netrivi ln ) len rozvoje (14), tak e sta uva ovat hamiltoni n ve tvaru

$$H[\ell]=\int{\rm d}^{d-1}x\left\{\frac{\gamma_{\rm lg}}{2}(\nabla\ell({\bf x}))^{2}+\tilde{A}t\ell^{-p}\right\}\,,$$ (52)

kde jsme vyu ili toho, e $A(t)\sim t$ a definovali koeficient $\tilde{A}$, kter je kone n pro $t\to 0$. Uva ujme nyn k lovac transformaci

$$X = xt^{a}$$

$$L = \ell t^{b}\,.$$ (53)

k lovac exponenty $a$ a $b$ zvol me tak, aby transformovan hamiltoni n ji nez visel na $t$, a nabyl tak formy

$$H[L]=\int{\rm d}^{d-1}X\left\{\frac{\gamma_{\rm lg}}{2}(\nabla L({\bf X}))^{2}+\tilde{A}L^{-p}\right\}\,,$$ (54)

co vede k podm nk m $a=(2+3p-pd)/2(d-1)$ a $b=a(3-d)/2$. Nez vis -li (54) na $t$, nem e ov em na $t$ z viset ani st edn hodnota transformovan ky filmu, tzn. $\langle L\rangle={\cal{O}}(1)$ je slo, a mus tedy platit

$$\ell_{\pi}\sim t^{-b}\,.$$ (55)

Z rove v me, e pro dimenze $d\geq d^{*}$ plat v sledek z teorie st edn ho pole $\ell_{\pi}\sim t^{-\frac{1}{q-p}}$. Tyto dva v sledky se mus shodovat pr v pro $d=d^{*}$, z eho vypl v $d^{*}=(3q+2)/(q+2)$, v souladu s (48).

Podobn postupujeme pro pln sm en . Pro dimenze $d\leq d^{*}$ je nyn relevantn pouze prvn len rozvoje (14), tak e uva ujeme hamiltoni n ve tvaru

$$H[\ell]=\int{\rm d}^{d-1}x\left\{\frac{\gamma_{\rm lg}}{2}(\nabla\ell({\bf x}))^{2}+\delta\mu\ell\right\}\,,$$ (56)

kter vyj d me v p e k lovan ch prom nn ch

$$X = x\delta\mu^{a}$$

$$L = \ell\delta\mu^{b}\,,$$ (57)

tak aby (56) ji nez viselo na $\delta\mu$, tedy

$$H[L]=\int{\rm d}^{d-1}X\left\{\frac{\gamma_{\rm lg}}{2}(\nabla L({\bf X}))^{2}+L\right\}\,.$$ (58)

Z podm nek $a=2/(d+1)$ a $b=(3-d)/(d+1)$ a zn m ho v sledku z teorie st edn ho pole $\ell_{\pi}\sim\delta\mu^{-\frac{1}{p+1}}$ dost v me (50).

Uk zali jsme si, e teoretick modely p edv daj singul rn chov n voln energie p i sm en na rovinn st n , p i em charakter t chto singularit z vis na dosahu mikroskopick ch interakc , dimenzi syst mu a termodynamick cest . Co se t e experiment ln ho ov en t chto predikc , nejjednozna n ji se ukazuje p pad pln ho sm en , kde m en pln potvrzuj teoretick v sledky comw . Cesta $T\to T_{w}$ pod l dvouf zov rovnov hy je experiment ln n ro n j . Z hlediska du f zov ho p echodu se ukazuje, e mo n jsou oba p pady, p i em obecn plat , e m bl e je teplota sm en $T_{w}$ kritick teplot $T_{c}$, t m vy je pravd podobnost, e sm en bude spojit (kritick ). Z etn ch m en d le vypl v , e sm en prvn ho druhu je v p rod mnohem b n j . To vypl v z toho, e kritick sm en klade podstatn restriktivn j podm nky na parametry mezimolekul rn ch interakc . Prvn experiment prokazuj c existenci kritick ho sm en byl realizov n teprve ke konci minul ho stolet ross , a to pouze pro p pad, kdy lohu st ny hraje jin kapalina. Pro pevnou st nu nebylo kritick sm en detegov no dodnes.